† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLZase je nové a tolik stejné ráno. Po domu chodím téměř souměrně - pořád dokola. Po únavném maratonu se posadím a trochu zapomínám se hýbat. Je krásné ráno a to slunce za stromy má děsně divnou barvu. Vyfotil bych si to ,umět se hejbat. Apatický odcházím do školy. Když mě třídního baviče spatří nejdřív se začnou smát. Pak začnou dělat "óóó" a něco si špitají. Nakonec zvážní a definitivně odvracejí pohledy. Po konci školy si na náměstí sedám na lavičku. Padá na ní listí ze stromu. Nebo se mi to aspoň zdálo. Až na trávu je všechno šedé. Ano až na trávu. Dívám se na ní upřeně - téměř nehybně. Je tak krásná. Okolo zřejmě chodili lidé, ale já je nevnímal. Jeden ovšem vešel na trávník. Postavil jsem a dostal hrozný strach. Začali se mi třást ruce i nohy. Ten nevinný si začal otírat své boty o trávu. Měl je zablácené až nahoru. Rozběhl jsem se a začal jsem do něj mlátit. Nevím proč jsem to dělal jen vím že s přemýšlením to nemělo nic společného. "Co děláš?!?". Zařval jen tohle a pak utíkal pryč. Klečel jsem na špinavé trávě a zkroušeně jsem se na ní díval. Ostatní lidé se dívali na mě. Někteří nadávali jiní se jen divili. Postupně odcházeli. Začal jsem trávu čistit. Postupně a jemně jsem rukama vymetal všechno bahno až byla tráva zase krásná. Jako dřív. Seděl jsem a civěl na ní až do večera. Nesnažil jsem se to pochopit.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLDruhý den jsme jeli s kapelou hrát do nějaké zapadlé vesnice. Po 45 minutách byla pauza. Přišla právě včas už se mi podlamovali kolena. Sednul jsem se na lavišku a zakoukal se na protější skálu. Už mi bylo jedno že se hýbe, protože jsem usínal. Probudil mě produ vody který na mě chrstli ostatní. Dávali mi při tom i facky. Nevěděl jsem co se děje. Nechápal jsem to. vždyť jsem jen spal. Vystoupení jsem nedohrál. Kdosi mě odvezl domů. Nikdo tam nebyl. Připadá mi že tam nikdy nikdy není. Mám to tak rád. Po asi hodinovém rozhovoru jsem sice uznal že zvyknout si není to pravé slovo, ale přizpůsobil jsem se. Prošel jsem barák a sebral jsem všechny deky co jsem našel. Zabednil jsem všechna okna a dvře v pokoji. Z postele jsem vyndal madraci a dal jí do rohu pokoje. Vedle jsem ještě dal skříňku. Nevěděl jsem proč to dělám. Ale tma byla lepší a mezi skříněmi jsem se cítil nějak v bezpečí. Usínal jsem jako vždy s hudbou v uších. Věděl jsem že dnes se mi nic zdát nebude. A věděl jsem že na to za skříní, nemusím myslet. Aspoň na chvíli.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLZnačeně unavený se vracím domů ze školy. Další probděná noc se na mých očích zase o trochu víc podepsala. Jedině snad to počasí uklidňuje. Prší je zataženo a tak máte důvod se na ostatní neusmívat. V pokoji odhodím tašku, nasadím si sluchátka a pomalu usínám. Zatím co nějaký neznámí improvizuje na elektriku v mích uších já upadám stále hlouběji. Jsem v polospánku, ještě trochu vnímám. Hudba pomalu odeznívá a já slyším jen velký hukot. Hukot stále zesiluje. Chtěl bych se vzbudit, ale nejde to. Pak se ještě přidá obrovský tlak v hlavě a já cítím že mě něco nadnáší. Chci se probudit, zařvat nebo se aspoň pohnout, ale nejde to. V tom všechno utichne a já vidím jen záblesk. Oslepující bílé světlo pak obraz muže krvácejícího u stromu a zase světlo. Probouzím se ještě rozespalí a trochu vyděšený si mnu oči. Poslepu hmatám po klice, ale narážím do skříně. Otevřu oči rozhlédnu se a dveře jsou na druhé straně. Jdu k nim otevřu je a za nimi je veliké bílé plátno polité žlutou barvou. Plátno roztrhnu - vejdu. Vše se začne točit. Hukot a tlak se zase vrací, ale daleko silnější. Zdá se mi že omdlívám. Dál je jen černo a ticho.Začínám se probouzet, ale nemohu hýbat. Začínám panikařit, ale pohnout se mi pořád nejde. Nakonec se uklidním. pohnu nejdříve malíčkem, pak zápěstím a nakonec celým tělem. Probudil jsem se vyspalí a plný síly. O to víc mě překvapilo že jsem spal tři minuty. Hned se koukám po dveřích. To že jsou na svém místě mě uklidnilo - z části. Opatrně k nim přijdu a otevřu je. Vše je v pořádku. Plánuji si co budu dělat přes noc. Spaní zamítám.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLStrojní průmyslový škola v Českých budějovicích stejně jako mnoho dalších škol zrušila přijímací řízení. Jediné co tedy mohlo ovlivnit moje přijetí či nepřijetí byl můj mizerný průměr. Jelikož jsme na místě měli být až v 15:00 chtěl jsem jít ještě do školy. To mi ovšem bylo zamítnuto. Do ČB (25km) jsem chtěl vyrazit tak okolo půl druhé vyrazil jsme ovšem v deset hodit ráno. Následovalo to co jsem čekal. Nudili jsme se. Já s nervy ani nechci říkat kde jsem musel obcházet obchody s oblečením. Bylo 14:30. Dorazili jsme do školy dostali papír že jsem přijat a jeli domu. O nějakém uklidnění se ovšem nedá mluvit. Zdálo se mi že jsme byli ještě víc na nervy než před tím. Po doražení prarodiči došlo k menšímu psychickému kolapsu. Ale co....Přijat.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLUž je to nějaký čas co se mi zrodil v hlavě nápad začít psát nějaký ten blábol. Psát si to jen tak do šuplíků by mě asi nebavilo a tak jsem si řekl co to psát veřejně. O co by tam mělo jít? Mám v hlavě jen obrysy, ale tvořit dopředu mě nebaví v ničem. S psaním nemám absolutně žádné zkušenosti tudíž by to bylo možná i zábavné. Internetu bych využil i tak že by to mělo jistou interaktivní formu (ovlivňování děje vámi apod.) Samozřejmě by šlo o dílo s obrovskou artovou hodnou :-D. Jestli je to špatný nápad a jen mě zmáhá puberta tak se prosím ozvěte.PS:Nějak se nezdařila záloha článků takže ty staré tu bohužel nebudou.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLPrvní hodina zeměpis. Další dávku zezelenalých keců jsem přijímal docela obstojně neboť jsem ještě dospával noční bdění. Druhá hodina anglický jazyk. Poslechnout si notoricky známí song od Beatles a dopsat jeho text nedělalo problém skoro nikomu. Už velmi smrděla nuda a tak už jsem se natahoval po mobilu a mp3 přehrávači. Třetí hodina tělocvik. Vojenské cvičení pana vězeňského dozorce Pártla nás probudilo. Skákali jsem přes švihadla a mysleli si jak to není skvělé že si tak můžeme skákat. Čtvrtá hodina matika. Všechny hodiny nějak přežijete, ale u téhle opravdu trpíte. Ze strachu po celé škole sháníte kružítko, pravítko, tužku, pastelku i když víte že vám to stejně nepomůže. Takže i my deváťáci vybaveni slušnou dávkou apatičnosti máme smrt v očích. Pátá hodina dějepis. Začínám usínat. Dám si do uší mp3 a pustím si Kryla. Pan učitel vykládá vítězný únor. Je mi smutno a usínám. Před očima se mi míhají obrázky (byl by to skvělí videoklip). Po chvilce se probouzím smutný, ale šťastný že pan učitel mluví v minulém čase. Šestá hodina sloh. Naše rudá paní učitelka s úsměvem přichází do třídy. Už mám na účtě x rozhovorů s ní. Dnes ovšem ještě rozespalí a naštvaný mě štve už od začátku. Už nevím v jakém smyslu, ale naše paní učitelka začala cikáni sem cikáni tam. "Rasistaaa". Zařval jsem to jak na fotbalovém zápase. Paní učitelka začala vysvětlovat že nejde o rasismus a já jí to vysvětlil také. Po svém. A pak už byla jen příprava na přijímačky. Mučení z jiného než školního důvodu.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLJe to zvláštní, ale zjistil jsem, že jsem se měl asi narodit tak o týden dřív. No nesmějte se. Přibližně tak od 4.4. je všechno jinak. Ze změn vám známých jsem tady na píše, mám od Keigiho skvělej titulek, píšu články tak jak jsem dřív nepsal. To jsou celkem drobnosti. Ovšem mě připadá že se to nějak mění všechno. 11.4. jsem oslavil svoje patnáctiny. Sem fakt velkej kluk (nevím nějak mě to nebere). Oslavil jsem v klidu, sám, hezky, smutně. Poslední 4 roky postrádám u svátků jakýkoliv význam (no to je víc výjimka starší jak týden). Také už jsem úplně přestal chápat většinu těch tvorů co si říkají lidi. Dnešní rozhovor s matkou:
<já>Ahoj mami kolik že mi dáš jestli se dostanu na tu školu?
<ona>Slíbila jsem ti 4 tisíce.
<já>Jo díky.
<ona>Asi ti to budu muset dát postupně protože teď mam ještě něco platit.
<já>To je dobrý já ty peníze nepotřebuju.
<ona>Tak já ti dám půlku to ti můžu dát hned.
<já>Nedávej mi nic já fakt nic nepotřebuju.
<ona> FAJN NEDOSTANEŠ NIC!!! (Naštvaně odchází)
Nějak se mi zdá že se stávám stále více nevypočitatelným. Takže v horizontu dvou měsíců nečekám že bych ještě na píše.cz zůstal. Tak a dál už nepíšu jdu dělat věci nově, jinak a hůř.
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLNa tento podnět píšu článek s spammerovi který posílá, posílá a posílá. Pokud i vy se na internetu pohybujete nějaký ten čas a napsali jste někde svůj mail tak je docela pravděpodobné že vám chodí spamy. Hotel u Lípy je ale skoro synonymem pro český spam. Na úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) byli stížnosti podány, ale moc z toho nevyplynulo. Dokud tam někdo nedojede a neudělá tam binec, tak se tomu asi nezabrání. Tak aspoň bude ve vyhledávačích vidět jaký je to hotel. Hygienu na vás! :-D
Hotel U Lípy aneb bojkotujte vypečeného spammera
Hotel U Lípy - spam v českém podání
Hotel U Lípy - banda otravných hajzlů
Hotel U Lípy - banda otravných hajzlů
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLMám dilema a nejlíp my s ním asi poradíte vy. Na starém blogu jsem stihl napsat 93 článků a je mi trochu líto je všechny smazat. Na druhou stranu o nové události není nouze a pořád je o čem psát. Možnost stránky si založit a použít v době tvůrčí nouze jsem zamítl rovnou. Pokud dostanete jakýkoliv jiný spásonosný tak určitě do komentářů. Pokud máte jasno v tom jestli ano nebo ne tak prosím za hlas do ankety. Budu doufat že všechny možnosti budou mít stejný počet hlasů :-)
† 25. 01. 2009 | kód autora:
0jLBlog mám tedy na píše.cz a co udělám s mpn.nazory.cz? Udělám si něco jako webovou prezentaci. Nebude ovšem na web-zdarma nýbrž na internet centrum (známé jako ic). Adresa bude tedy mpn.ic.cz. Z mpn.nazory.cz budu tedy nejspíše přesměrovávat. Na ic budou několik dní spíše pokusy než nějaký solidní web. Člověk jako já samozřejmě webovou prezentaci nepotřebuje, takže to bude spíše web na hraní. Povahou to budou stránky primitivní neboť jsem negramotný a umím pouze html a ještě špatně. Tady na píše zatím budu jen poslušně psát a až bude trochu času tak si překopu menu popř. udělám vlastní záhlaví.Obsah webu bude pořád jiný. Vyzkouším si tam napsat životopis, možná tam naházím nějaký užitečný materiál jako matematické tabulky a budu experimentovat s flashem. Cílem je aby když někomu řeknu mpn.ic.cz se o mě dozvěděl co nejvíce. Asi to prakticky nevyužiji, ale možná že se to i šikne.Tady na píše jsem chtěl udělat to co už jsem jednou vyzkoušel na starém blogu a totiž vtipné pátky. Protože ale ve Firefoxu stále nejde vkládat html, asi z toho sejde. Uvidím, když to nepůjde vymyslím něco jiného.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
