Značeně unavený se vracím domů ze školy. Další probděná noc se na mých očích zase o trochu víc podepsala. Jedině snad to počasí uklidňuje. Prší je zataženo a tak máte důvod se na ostatní neusmívat. V pokoji odhodím tašku, nasadím si sluchátka a pomalu usínám. Zatím co nějaký neznámí improvizuje na elektriku v mích uších já upadám stále hlouběji. Jsem v polospánku, ještě trochu vnímám. Hudba pomalu odeznívá a já slyším jen velký hukot. Hukot stále zesiluje. Chtěl bych se vzbudit, ale nejde to. Pak se ještě přidá obrovský tlak v hlavě a já cítím že mě něco nadnáší. Chci se probudit, zařvat nebo se aspoň pohnout, ale nejde to. V tom všechno utichne a já vidím jen záblesk. Oslepující bílé světlo pak obraz muže krvácejícího u stromu a zase světlo. Probouzím se ještě rozespalí a trochu vyděšený si mnu oči. Poslepu hmatám po klice, ale narážím do skříně. Otevřu oči rozhlédnu se a dveře jsou na druhé straně. Jdu k nim otevřu je a za nimi je veliké bílé plátno polité žlutou barvou. Plátno roztrhnu - vejdu. Vše se začne točit. Hukot a tlak se zase vrací, ale daleko silnější. Zdá se mi že omdlívám. Dál je jen černo a ticho.Začínám se probouzet, ale nemohu hýbat. Začínám panikařit, ale pohnout se mi pořád nejde. Nakonec se uklidním. pohnu nejdříve malíčkem, pak zápěstím a nakonec celým tělem. Probudil jsem se vyspalí a plný síly. O to víc mě překvapilo že jsem spal tři minuty. Hned se koukám po dveřích. To že jsou na svém místě mě uklidnilo - z části. Opatrně k nim přijdu a otevřu je. Vše je v pořádku. Plánuji si co budu dělat přes noc. Spaní zamítám.
Zobrazit další články tohoto autora
